Krásný den,
vítám vás u dnešních speciálních Byznysových jednohubek s ilustrátorem Vojtěchem Juríkem.
Dobrý den.
Dobrý den, Vojto, řekněte nám, kdo jste a co děláte?
Já především nejsem Vojtěch Jurík, to možná překvapí.
Jsem samozřejmě Vojtěch Jurík, ale používám pseudonym Vhrsti. To znamená že všechno, co dělám, podepisuji jako Vhrsti.
Vojtěch Jurík alias Vhrsti
Kreslím knížky pro děti, kreslím do časopisů pro děti. Napsal jsem i pár knížek pro děti, Večerníček…
Ale pracuji samozřejmě i pro dospělé klienty.
Dělám kreslené vtipy a spoustu dalších ilustrací, třeba i pro byznysové klienty jako ilustrace pro blogy a pro firemní materiály a tak dále a tak dále.
To portfolio je docela široké. Co s tím, co dělám, můžu dělat a jak můžu pomáhat lidem.
Já se možná zastavím u toho Vhrsti, jestli nám o tom řeknete něco. Proč Vhrsti?
Proč vlastně vystupujete pod pseudonymem? Jak to s ním je?
Já říkám, že je to taková mladická nerozvážnost, která už mi zůstala. Vzniklo to v době, kdy jsem si myslel, že budu slavný komiksový kreslíř.
A v době, kdy jsem vstupoval do komiksu, mi přišlo, že většina lidí používá nějaký pseudonym.
Tak jsem si říkal, že si taky musím něco vymyslet, že tam přece nepůjdu pod svým obyčejným občanským jménem a také si vymyslím nějakou blbost.
A Vhrsti byla opravdu ta největší blbost, která mě napadla. A tak už mi to zůstalo. Opravdu to od té doby používám.
V prvních letech, když jsem se tomu věnoval, tak jsem striktně dodržoval, že nesmí někde zaznít moje opravdové jméno, že to bude prostě totální tajemství.
Což bylo samozřejmě neúnosné a byla to samozřejmě hloupost, ale ten Vhrsti jako značka mi prostě zůstal.
Udělal byste to teď jinak?
Asi bych neměl potřebu vymýšlet si pseudonym.
Ale už jsem se s tím naučil žít. Dá se to.
Když jsem vás teď představila jménem, tak jste do toho hned zmínil Vhrsti. Takže věřím, že už to je skoro takové druhé já, ne?
Jo, je to tak. Patří to už ke mně.
Super. Jak vypadá takový pracovní den ilustrátora?
To je strašně různé, protože asi není žádný den, který by byl stejný jako ostatní.
Pro mě je ideální den, že si můžu ráno sednout k papíru nebo k tabletu a kreslit si.
Ale málokdy to tak vychází.
Většinou jsou všelijaké další povinnosti. Jezdím na besedy s dětmi, mám nějaké rodinné věci, takže málokdy to vyjde tak, že si ráno dám budík, vstanu a jdu pracovat.
I když to je samozřejmě pro mě ten můj ideál.
Ani to se nedá říct takhle jednoznačně, protože někdy se stane, že třeba celý den nekreslím, neudělám ani čárku a dělám třeba jiné věci. Píši třeba články na blog, věnuji se svému podnikání, ale zrovna nic nekreslím.
A jsou dny, kdy se ponořím opravdu od rána do kreslení a nejsem schopný se od toho odtrhnout, jsem v tom flow a strašně mě to baví a udělám spoustu kreslící práce.
A kdybychom to zprůměrovali ne na dny, ale na týdny, na měsíce, na roky, tak kolik toho pracovního času strávíte kresbou nebo ilustracemi a kolik jsou ty další aktivity, odhadem?
Nevím, asi by to mohlo být klidně půl na půl, ale to opravdu vařím z vody, nemám žádnou statistiku.
Kdysi jsem si měřil pomodora (časovač pomodoro najdete tady) a pak jsem koukal na statistiky, ale to už je hodně dávno, fakt nevím, jak to teď je.
Teď jste mi úplně nahrál, to mě zajímá, jestli používáte nějaké věci na zlepšení produktivity nebo fokusu nebo čehokoliv.
No to byla asi jediná věc, kterou jsem používal, že jsem si měřil pomodora a pracoval jsem podle nich.
Nedodržoval jsem to až tak úplně striktně, co se týče přestávek.
Jak jsem říkal, člověk je někdy ve flow a tak se vám nechce dělat přestávku.
Takže já jsem znovu kliknul konec pomodora a hned začátek dalšího a pokračoval jsem pořád dál.
Vhrsti: Úžasné zbytečnosti
Já se zeptám co AI a ilustrátoři?
Hrál jsem si s tím párkrát a zatím jsem to ještě moc nezařadil do svého pracovního procesu.
Ty výsledky, které vycházejí z grafických editorů, z těch grafických programů, jsou úplně něco jiného, než dělám já.
Tam mi to nepřijde úplně kompatibilní, že bych to mohl nějak využívat.
Občas třeba pro rozjezd kreativity si může člověk povídat s chatGPT, ale to je spíš na ty psací věci nebo na vymýšlení projektů a myšlenek.
Tam to trochu občas nějaký smysl má.
Nebojím se. Ale nebojím se v tom, co dělám já.
Pořád věřím, že lidé, kteří si mě najímají, abych pro ně kreslil, opravdu chtějí, abych pro ně kreslil já a nedají přednost AI nebo jakékoliv generované grafice.
Na druhou stranu jsou už dneska desítky, stovky ilustrátorů vyhazované z práce.
Zejména v herním průmyslu, kde grafické pozadí a další práce, které dělali živí lidé, dneska už téměř stejně perfektně umí AI.
Super. Vy jste zmínil rozjezd kreativity, například pro tu textovou práci s chatGPT.
Máte někdy nějaký takový kreativní zásek?
Nemívám to. Kdysi jsem o tom napsal i nějaký článek. Nejde o to sedět někde a být zaseklý, že prostě stačí opravdu ta nejjednodušší věc, která existuje.
A to je vzít tužku do ruky a začít si čmárat.
A ono dřív nebo později se vám to tam začne vyloupávat.
I když máte pocit, že nemáte žádné nápady, že jste úplně prázdná, že to prostě nemůže jít, tak kombinace tužka - mozek vždycky začne nějak fungovat.
Dřív nebo později. Většinou dřív.
Super, paráda. A teď jsme u tužky a papíru.
Co vlastně využíváte?
Obojí. Ale co se týče výsledků mojí práce, kterou dostávají klienti, tak to je většinou elektronická práce.
To znamená kreslení na tabletu elektronicky.
Super. Rozeznají lidé, co je ručně a co je graficky nebo na tom tabletu? Nebo to je hodně podobné?
Je to jiné, ale já si myslím, že normální klient nebo normální divák to až tak neřeší. Prostě se podíváte na obrázek - líbí, nelíbí.
Něco vám to říká, nějak to na vás působí, ale že by běžný divák řešil, jestli to je kreslené ručně na papír nebo ručně na tabletu, to si myslím, že normálně neřeší.
Super. A vy jste vlastně trochu spisovatel.
Wordless Cartoons: Spisovatel
Jak to je s těmi texty? Protože vy někdy máte takové vtipné věci.
Kolikrát mě rozseknete těma svýma malůvkama s textama.
Tak to si děláte sám i s tím nápadem a se vším?
Jo, určitě, … mě vždycky bavilo i psát.
Hodně dlouho jsem se v tom plácal v pubertě.
Později jsem pořád bojoval s těmahle dvěma talenty. Baví mě kreslit i psát.
Úžasné zbytečnosti: Pablo Picasso také řešil dilema - psát nebo kreslit.
Pořád jsem to řešil a měl jsem různá období.
Měl jsem období, kdy jsem fakt jenom psal a nic jsem nekreslil a měl jsem období, kdy jsem jenom kreslil a pohlížel jsem na to tak, že to psaní může dělat každý. A to kreslení, to je teprve ono.
A pak jsem se zase vrátil k psaní a prostě jsem se v tom takhle plácal.
Pak jsem nacházel různé projekty a různé metody, kde se to dá propojit.
Komiksy a kreslené vtipy s textem, to jsou všechno věci, ve kterých se vám tyto dvě složky propojí, kdy máte psaní i kreslení najednou.
Co je taková nejlepší věc, co jste udělal? Myslím byznysovou, kreslení, tvorba a takhle...
Nejlepší, to je fakt těžké…
Nejvíc viditelný je Večerníček, protože to lidé, hlavně děti, znají.
Jezdím na besedy s dětmi po celé republice a když se zeptám kdo zná Bílou paní na hlídání, tak se většinou nestane, že by jí někdo neznal. Neznají ji třeba dvě, tři děti ze sta.
To je taková nejviditelnější věc, se kterou byla spousta práce pro mě, ale zároveň jsem se toho spoustu nového naučil.
Od začátku jsem to bral tak, že to není jenom o tom, že se zviditelním, že se budou moje obrázky pohybovat v televizi.
Ale že jsem se naučil i spoustu jiných věcí, naučil jsem se i jinak pracovat s kresbou. To mi dalo asi nejvíc.
Z televize vás oslovili sami, nebo jak to vlastně funguje, že se vaše kresba dostane do Večerníčku?
Z televize mě oslovili sami. Tenkrát mi zavolala paní dramaturgyně Kačerovská, že se jí líbila nějaká moje knížka a jestli bych nechtěl kreslit Večerníček.
Já jsem samozřejmě řekl, že bych chtěl kreslit Večerníček, takhle to bylo jednoduché. Oni už měli v té době celý Večerníček hotový, vypracovaný, měli napsané scénáře, věděli, kdo to bude režírovat, kdo bude dělat muziku, kdo to bude namlouvat a už hledali jenom ilustrátora.
Takže já jsem vlastně naskočil do hotového projektu a rovnou jsem se pustil do práce.
A ještě se zeptám na vaše začátky, co byla třeba první věc, co jste prodal, ilustrátorsky?
Tak to nevím, jestli si vzpomenu, myslím si, že to byly nějaké omalovánky.
S čím jsem úplně začínal, tak byla nějaká spolupráce s Muzeem strašidel v Plzni. Se kterým mimochodem spolupracuji do dneška, takže opravdu 20 let.
A tam byly jednak nějaké omalovánky, pexesa a logo jsem jim vymýšlel a začali jsme v té době dělat i knížky.
Od té doby vzniklo pět nebo šest ilustrovaných pohádkových knížek.
Takže to byly asi úplně první zakázky, za které jsem si nechal zaplatit, které už byly za honorář.
Ale už předtím jsem kreslil různé free projekty pro různé webové projekty.
Kreslil jsem Vesjolyje Kartinki, což si dneska pamatuje už jen málokdo, že byla taková diskusní platforma na Okounu a na Kompostu.
A kreslil jsem si komiksy, které jsem posílal do časopisů, i do zahraničních časopisů, které ovšem nebyly honorované.
Takže to bylo opravdu jenom tak, že jsem si na tom zkoušel, trénoval a učil se.
To bylo hodně rychlé, Začal jsem to dělat ještě při práci, pracoval jsem jako grafik. Pracoval jsem v reklamních agenturách a pracoval jsem i v knižním nakladatelství.
Ale už v té době jsem si po večerech a odpolednech kreslil a hledal jsem si ten styl a snažil jsem se zlepšovat.
Pak se najednou stalo to, že jsem nabíral zakázky. Měl jsem práci na knížkách a na komerčních komiksech.
A zjistil jsem, že už nemám čas chodit do práce.
Tak jsem dal výpověď.
A to nás možná vede k té naší dnešní jednohubce. Řekněte, co máte pro naše posluchače za jednohubku.
Moje dnešní jednohubka je o osobních projektech.
Doporučil bych všem, nejenom z výtvarných oborů, ale dalo by se to aplikovat na všechny obory.
Pracovat si na svých osobních projektech.
Kromě toho, že pracujete pro klienta a děláte, co klient žádá, a bavíte se s ním o tom, proč a jak děláte to, co děláte, a baví vás to.
I tak si myslím, že potřebujete pracovat na svých osobních projektech, které děláte opravdu jenom pro sebe.
Těch důvodů je tam strašná spousta.
Pro úplné začátečníky, je to o tom, že děláte to, co chcete a děláte to, jaké zakázky byste rádi dostávali a říkáte to světu.
Publikujete to na sociálních sítích, na blozích a tak dál.
A říkáte lidem podívejte se, co dělám. Jestli se vám to líbí, tak si mě najměte, nebo vám něco nakreslím, když budete chtít…
Ale i pro nás, kteří se v tom oboru pohybujeme dlouho to má vlastně velmi podobný význam.
Že i já si dělám osobní projekty, které splňují to kritérium, že jsou to věci, které bych rád dělal i pro klienty.
A říkám lidem: podívejte se, co dělám, co umím, nechcete vymyslet něco podobného pro vás?
Super, tohle je perfektní!
Na čem děláte?
Mám jich několik.
Měl jsem šneky. To byl takový projekt, kde jsem kreslil šneky jako karikatury významných osobností. Vydal jsem si z toho malou knížečku.
Máte také svůj osobní projekt?
A v současné době dělám vlastně tři osobní projekty.
A sice Wordless Cartoons, což je projekt bezeslovných kreslených vtipů, který dělám na Patreon.
Vhrsti: Wordless Cartoons
Takže je to vlastně i za peníze, protože lidé si platí za to, že ty vtipy jim každý týden chodí do mailu nebo se můžou pak koukat i na tom Patreonu.
A to splňuje úplně perfektně tohle kritérium, že to je něco, co bych chtěl dělat. Říkal jsem si, že bych kreslit takovéto kreslené vtipy pro nějaký časopis pravidelně každý týden.
Ale nenašel jsem časopis, který by to chtěl publikovat a chtěl za to platit honorář.
Tak jsem si to vymyslel pro sebe. Udělal jsem si Patreon, a mám nad sebou ten deadline, každý týden nakreslit nový kreslený vtip.
Ale vlastně to dělám pro sebe a pro zatím malou skupinu lidí, která to na Patreonu sleduje.
Letos jsem začal kromě toho ještě dělat projekt, kterému říkám Úžasné zbytečnosti.
Vhrsti se zajímá o informace z různých oborů.
Což také splňuje, nebo tak nějak saturuje, moji informační potřebu. Strašně mě baví vyhledávat informace, zjišťovat nové věci z různých oborů.
Vždycky si najdu nějakou zajímavou informaci z přírody, z vědy, z čehokoliv a k tomu nakreslím nějaký obrázek a dávám to zcela zdarma na všechny svoje sociální sítě.
A jako takový osobní projekt je ještě taková třešnička na dortu, akty mých kamarádek.
Občas přemluvím nějakou svoji kamarádku, aby mi zapózovala, a kreslím v tom svém dětském stylu akty.
Osobní projekt: Akty kamarádek
Takže to je další taková malá radost, kterou si dělám svými osobními projekty.
Jsou ty akty realistické, opravdu podle těch žen?
Jsou, poznáte to, ty holky se poznají.
Jo, mají tam ten můj styl, kdo zná můj styl, tak ví, že to jsou prostě ty kulaté obličeje, kulatá očička, nosíčky, a tak, to tam všechno je, ale zároveň se v tom ty holky poznají.
A zároveň se taky občas stane, že je pozná i někdo jiný.
Někdy ty holky svolí, že to můžu publikovat i s jejich jménem. Řeknu, že tohle je tahle konkrétní kamarádka.
Ale některé to chtějí publikovat anonymně a stejně se stane, že je někdo pozná. Takže trochu to poznat je.
Aha, super. Zeptám asi ještě na poslední věc. Vy jste říkal o těch Wordless Cartoons, že jste hledal nějaký časopis, který by to chtěl publikovat.
Takže jste oslovoval někoho, nebo to vždycky necháváte tak, aby ty zakázky chodily k vám?
Nechávám to takhle.
Tady jsem nikoho neoslovoval, spíš jsem jenom zkoumal, jestli by na to v nějakém časopise třeba bylo místo nebo tak.
A zjistil jsem, že moc ne, že prostě pro to není moc prostor, že kreslené vtipy z těch časopisů i kde vycházely, tak postupně mizí.
Já tedy ještě kreslím i pro časopisy kreslené vtipy.
Vychází mi každý měsíc vtip v časopise Rodina a škola a občas mi vyjde něco ve švýcarském Nebelspalteru, ale to jsou opravdu jenom takové třešinky.
Ale nějaká jako pravidelná spolupráce, nebo že by o to byl opravdu zájem ze strany redakcí… ten pocit nemám.
Tak jo, super. Děkuju moc za rozhovor. Mějte se krásně, ať se daří.
Já taky děkuju, ať se daří i vám. Na shledanou.
