Alena El Bakr – Spiritualita a byznys, jde to vůbec dohromady?

Spiritualita a byznys, jde to vůbec dohromady?

Dnes nám Alena El Bakr ukáže, že určitě ano. Já jsem Lucie Dědková, podnikatelská mentorka. Vítám vás u Byznysových jednohubek. A hlavně tady vítám Alenku, ahoj.

Ahoj.

Kdo je Alena El Bakr

Řekni nám, kdo jsi a co děláš.

Já jsem byznys mentor a mé hobby nebo moje velká životní součást je spiritualita.

Já osobně se nazývám spiritual byznys mentor, protože se snažím pomáhat lidem tvořit balanc mezi těmito dvěma složkami. A přivádět je, aby žili svůj potenciál nebo své touhy, které mají ve svém vlastním těle.

Vnímám trošku jako záludnost, že si lidé neumí pojmenovat, co je to jejich gró, co je gró jejich byznysu. Přijde mi to hmotné, dát tomu srozumitelnou formu, aby byli schopní vytěžit maximum z toho, co je baví dělat.

Mělo by to mít hlavu a patu a nemůže to být vystřelené někde do vesmíru a vůbec to nesměřovat na jejich vnější publikum. Lidem tedy pomáhám hledat toto.

Pojmenovat jim to, najít jim formu, ze které mohou těžit oni i jejich klienti. Zároveň se jim snažím ukázat, jak to žít v jejich vlastním těle. Aby mohli tvořit to svoje spojení se sebou a zároveň, aby si v těle mohli užívat hmotu, která mi přijde velmi důležitá.

Co je podstatou spiritual byznys mentoringu

Pořád to zní hodně byznysově, řekni nám skrz co to děláš. To je ta důležitá část pro lidi, co tě neznají.

Povídám si s jejich duší, načítám jejich energetické pole a obecně si mohu povídat s jejich tělem a s jejich myslí. Dřív to bylo pro lidi děsivé. Odpovídala jsem na otázky dříve, než se zeptali. To lidi obecně nemají moc rádi.

Ale když si pro to ke mně začali lidi chodit cíleně, protože začali mít pocit, že neumí oni sami dostatečně pojmenovat hmotně to, co ty jejich dary (nebo jakkoliv to chceme nazývat) jsou, tak to začalo fungovat.

O tom je celé moje know-how a celá ta část, to, co já lidi učím, je to spojení.

My si můžeme pojmenovávat, co chceme dělat, jakkoliv úžasně, úchvatně, v báječných barvitých slovech, ale pokud tomu nedáme fyzickou podobu, nedáme tomu formu hmoty, tak to v těle jaksi nikdy nezažijeme a to znamená, že z toho nepostavíme byznys.

Pro mě je to o načítání toho pole, o načítání celého toho člověka, o načítání jeho těla, celé jeho bytosti. Myslím si, že už snad dávno nežijeme v dobách, kdy sebe sami vnímáme jenom jako naše myšlenky a naše fyzické tělo.

Už se trochu normalizovalo vědomí, že to tak možná úplně není. Je to o povídání s duší. Myslím si, že to můžeme nazývat různě.

Můžeme tomu říkat energetická práce, kvantování, bude tam spousta NLP technik, bude tam spousta věcí, spousta různých nástrojů, které se mohou nějak jmenovat a nebo si řekneme. Hej, je to spojení. Je to spojení mně se mnou, spojení fyzického těla s mým bytím, které nevidím.

Jak se stane ze životní vášně byznys

Můžeš nám říct do toho tvého příběhu, jak jsi to začala zakomponovávat do byznysu? Tyto svoje schopnosti jsi už měla asi dávno, nebo se ti vyvíjely postupně? Jak se vlastně z tohoto, co děláš, stal ten byznys?

Byznys se z toho stal tak, že jsem dělala čistě byznys v různých oborech. Poslední náš větší počin, který ještě pořád trošičku jede, bylo cestování. A mě tam začalo něco chybět.

Začala mi tam chybět moje potřeba mluvit s lidmi o tom, proč na těch místech jsou, proč je navštěvují, co se tam dá cítit.

Oni by v sobě, ve svém vnitřním nastavení, mohli něco změnit k tomu, aby byl jejich život lepší, ve smyslu šťastnější. Aby byli více ve své vnitřní pohodě.

Vnější pohoda je podle mě základ úspěšného byznysu. Když se nám někde kazí vztahy nebo nemáme peníze, pořád nás štvou vlastní děti, tak jsme v nějaké tenzi.

Tělo se chová, jako kdyby bylo ohrožené. Z toho pak žádný kulervoucí byznys vytvořit nejde a nebo to hrozně tlačíme před sebou.

Takže tohle mi začalo chybět a stalo se mi to, že mi lidé začali pokládat otázky, protože to ze mě začali cítit.

Takže já jsem je vzala někam na výlet a oni si tam ze mě udělali svoji osobní terapeutku. Vyprávěli mi životní příběh a já jsem jim řekla: Jo, co kdybyste třeba udělali toto, možná by to bylo dobré. A jejich reakce: Jo, no to zní zajímavě…

No a pak přišla corona, cestování nám padlo na neurčitě dlouhou dobu.

Měli jsme to založené jako rodinnou firmu, takže jsem na tom byli přímo závislí oba dva.

Najednou jsme si seděli v bytečku na pláži...

...dva nezaměstnaní lidé, dva lidé s firmou, která spinká. Pár dní to bylo skvělé a příjemné, ale pak to začalo být dost na prd. A tak já jsem začala cestovat po mysli těch lidí, po jejich nastavení a radit jim bez toho, aniž bych je někam vzala.

Tak to vlastně celé začalo a nějak se vyvinulo. A je důležité říct, že se tam propojily ty deseti až patnáctileté zkušenosti s čistě fyzickým byznysem s mým darem, s něčím, co mě baví. Ne, že by mě to před tím nebavilo, ale teď je to samozřejmě lepší.

Kde se hledají klienti pro spiritual byznys mentoring

Kde jsi začala hledat klienty? Byli to ti, co jsi měla na cestování, nebo jsi začínala úplně od nuly?

Původně jsem si myslela, že by to mohli být ti lidé, co s námi cestovali.

Tím, že žiji v Egyptě, tak je zajímá dost často egyptská mytologie. Z ní se dá tahat spousta základních klíčů pro náš spokojený život, které se musí samozřejmě správně aplikovat. Nejde si přečíst příběh nějakého boha a začít žít takovýto božský život, to nefunguje.

Ale ono to tak úplně nebylo. Oni se lekli. Spousta z nich se odpojila, protože se lekli té hloubky.

Když jsme si tam někde cestovali a pluli jsme si na lodičce po Nilu a povídali jsme si tak jako po povrchu a oni dostávali jednoduché rady, tak to pro ně bylo zajímavé.

Ale když zjistili, že bych mohla vidět do jejich života dál, než oni řeknou, tak je to začalo děsit. Svým způsobem jsme o XY lidí i pro ten cestovací byznys potom přišli.

Na druhou stranu, stejná dávka, možná větší, těch lidí zase přišla.

A ti už zase chtějí trošičku jiný druh toho cestování. Rádi vidí ta místa z jiných perspektiv. Pár jednotek se připojilo i k tomuto byznysu.

Myslím si, že ve finále mi to moc nápomocné nebylo, nejvíc mi byla nápomocná myšlenka, že by to bývalo bylo mohlo být možné, aby oni se stali mými klienty.

Jinak se lidi začali objevovat a odpojovat sami, přesně na základě toho, o čem jsi mluvila před chvilkou.

Ono to zní pořád dost byznysově a dost fyzicky, protože ono to také je. Můžeme si povídat o různých událostech a tahat si různé informace, ale když pak nezvedneme tu prdel a nejdeme něco fyzicky dělat, tak… sorry jako. Byznys nevymedituješ!

Jděte do akce!

Proč je nutné jít do akce

Toto, co říkáš je super. Často cítím u těchto spirituálních lidí, hlavně u žen, že nejdou do akce. Vnímáš to také tak?

Vnímám to také tak. Vnímám to jako určitý druh vnitřní oběti, kde můžeme říkat: Já už jsem použila všechny ty svoje dary a ono TO nefunguje. Což není pravda. U těch žen vnímám rozpor a disbalanc v tom, že chci dělat, to, co mě baví a zároveň nejsem schopná vytvořit správné návyky ve fyzické realitě, abych opravdu mohla dělat to, co mě baví.

Protože dělat nové návyky a hledat řešení a formy a pojmenovávat ty věci, může být dost nekomfortní.

Myslím si, že je potřeba si říct, že o tom to podnikání hodně je. O tom, abychom vylézali ven ze svého komfortu.

Začne to ale dávat smysl, až když dojdeme k nějakému prvnímu úspěchu, jenže k tomu to musíme nejprve dovést.

Jak se Alena El Bakr dopracovala k prodeji, se kterým souzní

Super. S tím možná souvisí nekomfort v prodeji. Hodně lidí říká: Mě by to bavilo tak dělat, ale chci, aby ten prodej dělal někdo za mě. Tak co máš pro tyto lidi? To je vlastně taky takové spirituálně praktické.

Já jsem šla na prodej čistě spirituálně prakticky tak, že jsem zjistila sama o sobě, že nemohu být prodejce. Pod pojmem prodejce jsem měla zařazené všechny takové ty lidi s pojistkami a hrnce a letáčky v metru.

To jsou na jednu stranu strašně prudérní profese. A to jsem nechtěla být, takže s tím jsem se neuměla ztotožnit.

Pak jsem ale zjistila, že když začnu prodávat věci, které jsou moje vlastní, tak že by to mohlo být dobré, že by mě mohlo bavit o tom mluvit.

Že musím najít ten přínos a plně se musím identifikovat s tou myšlenkou, kterou prodávám. Nebylo to tak jednoduché. Je jasné, že se musíme nechat exponovat tou situací, prodávat a prodávat a prodávat, až se nám to stane úplně přirozené a zjistíme, že prodáváme někde ve vlaku jablko babičce, že by to tam ani v tu chvíli nemuselo být.

Tak jsem si vyzkoušela různé pozice prodeje. Začala jsem prodávat lidem výlety na pláži asi na měsíc. Začala jsem prodávat různé nadstandardní služby v jednom hotelu.

Ne proto, abych z toho měla peníze, ale proto, abych prodávala. Abych byla pořád postavená sama před sebe a zjistila, kde mi není pohodlně v tom prodeji, kde je to pro mě dobré.

A pak si tedy můžeme říct, že prodej on-line je opravdu komfortní. Nikdo vás u toho nevidí, nikdo vám nedá hejterskou zpětnou vazbu úplně hned, jako když mu řeknete: Dobrý den, a on vám hned odpoví: My od vás nic nechceme… to se vám prostě nestane.

On-line prodej mě osobně fascinuje, protože má spoustu různých forem. Škála prodeje je velmi široká a člověk si tam prostě jenom potřebuje dosadit to, co ho bude bavit.

A zas je to ten balanc, musí tam být prodej i ta zábava pro obě dvě strany, a pak to funguje.

Byznysová jednohubka od Aleny El Bakr

Super. My to tak proplétáme tou tvojí jednohubkou, tak možná ji tady řekneme rovnou na přímo. Co je ta tvoje jednohubka, co je ten tvůj typ pro ostatní.

Můj typ je balanc a harmonie mezi spiritualitou a fyzickým bytím.

A je to i zároveň nějaké moje poslání, které já pro sebe vnímám - smývat bariéry mezi tím. Člověk, který medituje, nemusí být ezo magor a zase člověk, který dělá byznys, nemusí postrádat tohle spojení sám se sebou, protože pro mě je to vždycky v tom středu.

Hledejme balanc a harmonii. Hledejme STŘED.

I když si vezmeme, že jsme na světě v páru, jsme dva, žena a muž a to dítě vznikne z toho spojení. To dítě většinou my lidé vnímáme jako to nejlepší, co dokážeme v životě vytvořit.

Takže i toto je nějaký balanc.

Číslo dva je pro mě na světe úplně nejlepší číslo, protože přesně vyjadřuje ty dvě polohy jakéhokoliv našeho bytí a my potřebujeme být v tom středu.

Potřebujeme se učit a zároveň to potřebujeme aplikovat. Potřebujeme prodávat a zároveň potřebujeme dělat ty služby.

A vždycky se setkáme v tom středu. Vždycky najdete nějaký ten střed situace, ve které se nacházíte.

Můj tip, moje jednohubka je propojit se se sebou, hledat ty sny, umět je pojmenovat, nebát se vidět do budoucnosti a přitahovat si to.

Pracovat s lineárním časem tak, aby pracoval pro nás. Aby se nám to zkracovalo, aby naše vize nezůstávaly pořád někde viset… ne jednou to bude a jednou se to stane, ale pracovat s tím, aby se to dělo teď. Hodně se s tím identifikovat, ale zároveň to žít ve fyzické hmotě.

Začít zařazovat každodenní aktivity, které mě k tomu vedou a sledovat, jak se to cítí v těle. To je moje nejoblíbenější otázka:

Jak se to cítí v těle?

To jsem čekala, že bude tvůj tip.

V podstatě je. Jak se to cítí v těle, jak se ten balanc cítí v těle pro vás. Lidé to často neví. Ví, jak se cítí ty polarity, kdy jsou frustrovaní a naopak, kdy jsou na vrcholu. Toto je skvělý a toto je blbý.

Ale kde je ten střed?

Protože ten střed je náš život, to je ta cesta, to je ta většina toho času. Já pevně věřím, že jsme si sem na zem přišli život užívat a že jsme si přišli užívat fyzické bytí.

I když jste spirituální, přišli jste si užít ty peníze a nová auta, hezké chaty nebo rozevláté sukně. To je jedno, co to pro vás znamená, ale přišli jste to cítit v tom těle.

Než když zůstanete v té hlavě a budete tady poletovat a říkat si: Ó, co mi tady moje bytosti teď právě říkají. Tak většinu z toho prošvihnete. A tam není ten soulad. To není ono.

Jak prakticky začít s hledáním balance mezi spiritualitou a fyzickým bytím

Hodně jsi to teď říkala do praxe, ale když s tím nemá někdo žádné zkušenosti, s čím má začít, když jde hledat svůj balanc. Protože třeba pro mě, když poprvé zazněla otázka: Jak se to cítí v těle… moje reakce byla: Ty jo, co? Co? Neznám nic takového.

Musíš pozorovat. Člověk se musí naučit zpomalit sám sebe a pozorovat se.

A je jedno, jestli mu v tom pomůže

• papír a tužka, protože je systematik. Nebo jestli si nařídí
• upomínky v mobilu a nebo jestli mu stačí, že
• si na to bude myslet.

Člověk se potřebuje naučit pozorovat sám sebe, nepřestat si o sobě myslet, že je tato fyzická bytost, že všechny ty pitomé myšlenky, které ho napadnou, ty výčitky a ty pocity selhání a tak… a odpojit se od toho trochu.

Říct si: Aha, dobrý, to je zajímavý, tohle všechno si myslím. To je zajímavé, teď tady sedím na kávě, jak jsem se sem dostala.

A trošku se odpojit od toho všeho, uvědomit si, že je lídr toho svého bytí, je lídr svojí duše, je lídr těla i mysli.

Rozhoduje o těch myšlenkách.

Rozhodne o všem, co zažije.

Stejně jako si rozhodnu, že na tu kávu půjdu nebo ne, tak jsem schopná odpozorovat, na základě jakého impulsu jsem se tam dostala.

A tam člověk odkryje svoje návyky, nejen to, co je zvyklý dělat, ale i to, co je zvyklý si myslet. Přestane si blokovat přístup nových informací o sobě, které začnou normálně proudit.

Tam začne podle mě chodit ta věta: No, ale v tomhle mi není dobře. Sice to vnímám, ale není mi v tom dobře.

Takže, jak se to cítí v těle. Jak moje tělo reaguje. Bolí mě z toho břicho, bolí mě hlava, jsem moc unavená. Co s tím potřebuji dělat? A tam už se to podle mě hezky odvíjí.

Tak jo, super. Díky moc za tvoje tipy a děkuji za rozhovor. Měj se hezky, ahoj.

Ahoj.