Krásný den, vítám vás v dnešních Byznysových jednohubkách s Tomášem Vachudou.
Budeme se bavit o produktivitě o efektivitě a jdeme rovnou na to.
Kdo je Tomáš Vachuda
Tomáši, kdo jsi a co děláš?
Ahoj, díky za pozvání, Lucko. Já jsem Tomáš Vachuda.
Jsem grafický designér na volné noze, tvořím hlavně loga. Tvořil jsem třeba logo Českého hokeje.
Vedle log mám ještě stálé klienty, pro které dělám propagační grafiku, ať už online, jako třeba newslettery, bannery anebo tiskoviny, jako letáky, meníčka, vizitky a tak dále.
Tomáš Vachuda: grafický designér a autor knihy Časoprostor
To je moje hlavní práce na obživu, ale té věnuju úplně minimum času.
Většinou času věnuju svojí knize nebo nějaké tvorbě obsahu a nebo prostě odpočinku.
Jaké je Tomášovo minimum odpracovaného času pro uživení
Super. Prozraď nám to minimum času. Kolik je teda na tvoje uživení se jako grafik?
Teď se průměrně pohybuji mezi 8 a 10 hodinami týdně, přičemž pracuji 4 dny v týdnu.
Nová kniha Tomáše Vachudy
Super. A pojď na ten obsah, knihu a tak. Tomáš totiž napsal skvělou knihu a to je hlavní důvod, proč jsem si ho sem pozvala. Představ nám svoji knihu. A o co tam vlastně jde?
Knihu jsem tvořil 6 let, byly tam nějaké pauzy, ale řekneme, že 5 let intenzivní práce. Je to kniha, která vznikla jako článek, měl to být krátký článek o netradičních tipech, jak být produktivní. No a pak se to nějak trošku vymklo kontrole a stala se z toho kniha.
Štval mě přístup, který se tady razí, zaměření na práci a zaměření na time management.
Má to background. Já sám jsem pracoval 100 hodin týdně. Byl jsem workoholik, který se snažil uspět, a v té době jsem věřil, že jediná cesta k úspěchu je tvrdá dřina a dlouhá práce.
Tomáš pracoval 6 let na knize Časotvorba. Název vznikl na Filipínách.
Cesta od 100 k 10 pracovním hodinám týdně
Pracoval jsem 16 hodin denně. Potom jsem naštěstí vyhořel, takže mě to donutilo zpomalit.
Stejně jsem se ale snažil využít každou minutu nebo každou sekundu dne nějak produktivně, efektivně.
A dostal jsem se do stavu, kdy jsem hledal cesty, nástroje nebo zkratky, jak třeba během každé minuty ušetřit pár sekund, abych za celý den ušetřil třeba čtvrthodiny času.
Připadal jsem si totálně jako mistr efektivity.
Chodili za mnou lidi, jak to dělám, že jsem tak efektivní. Takže jsem si myslel, že už s tím nic neudělám.
Takhle jsem to udržel asi 2 roky. Potom mi z ničeho nic, úplně náhodou, díky změně jídelníčku, vystřelila produktivita o 30 %, aniž bych cokoliv změnil na té práci.
A to mi otevřelo oči. Do té doby jsem se soustředil hlavně na to, jak pracovat lépe a rychleji.
A myslel jsem, že celá ta efektivita tkví jen v tom, že ji můžeš ladit jenom skrz hledání nových nástrojů a přemýšlení, jak to lépe naplánovat a takhle.
A pak jsem uviděl, že jsou tady ještě další faktory. Například, jak funguji, kolik mám energie, jak jsem unavený a takhle.
Začal jsem to víc zkoumat a postupně, během těch let, jsem díky tady těm všem věcem, o kterých jsem napsal tu knihu, zkrátil z nějakých 45 hodin (na začátku psaní knihy) na 8 až 10 hodin týdně.
A bylo to díky tomu, že jsem se přestal soustředit na to, jak pracuji a zaměřil jsem se na to, jak žiju.
Životní styl ovlivňuje to, kolik mám energie, ta zase ovlivňuje to, jak jsem pracovně výkonný a ta výkonnost ovlivňuje moje pracovní tempo.
Nezávisle na tom, jak moc se snažím, jak moc spěchám nebo takhle. Prakticky mám pocit, že teď se skoro vůbec nesnažím.
Předtím jsem prostě dřel, musel jsem dřít, protože jsem neměl tu energii.
A teď mám pocit, že i když pracuji čtvrtinu nebo pětinu času, tak se vlastně skoro vůbec nesnažím a jsem úplně v klidu.
A kdybys mi tady to řekla před těmi 6 lety, tak ti řeknu, že to není možné.
Že to je sci-fi a že to je absurdní. Ale prostě je to tak, no.
A ta kniha je víceméně návod, takové zmapování všech těch věcí, které mi nějak pomohly.
A neříkám, že všichni zkrátí na pětinu času, to záleží i na typu práce a na tom, jak jsou placení a jestli mají flexibilitu.
Každopádně věřím, že každému to nějak aspoň trochu pomůže.
Co bylo impulsem pro změnu u Tomáše
A co byl takový ten impuls pro tebe, co tě vlastně probralo z toho, že nemůžeš dělat 50 hodin týdně a nemůžeš řešit tu produktivitu tím stylem, jakým jsi ji dělal?
Jak jsem říkal, připadal jsem si jako mistr, došel jsem jakoby k tomu, že už to nemusím vůbec řešit, že víc už prostě do toho dne nacpat nejde.
A pak jsem úplně nezávisle na tom změnil jídelníček jenom protože jsem zrovna měl nějakou krizi… nevěděl jsem, co snídat.
Našel jsem nějaký článek o jednom programu Whole30, byl tam bodovitý návod "vyřaďte tohle, tohle, tohle a jezte hlavně tohle, tohle."
Zrod nové myšlenky začal u změny jídelníčku.
Říkal jsem si, hm, to je zajímavé a ze dne na den jsem to zkusil. Během měsíce jsem viděl, že mi stoupla produktivita o třetinu, aniž bych cokoliv změnil na té práci.
A tady to mě právě probralo.
Říkal jsem si, že ten původní přístup byl špatný. Na začátku je podle mě strašně důležité nějak si vyladit ty procesy a najít správné nástroje, které ti pomáhají pracovat efektivně.
Ale potom už je nějaká hranice, za kterou už ti žádná nová aplikace skoro jako nepomůže. Nějaké nové procesy ti pomůžou ušetřit pár minut denně, třeba 10 a pak už nemá smysl to ladit.
A do té hranice jsem se dostal.
Když procesy, nástroje, aplikace a checklisty nestačí
Pak jsem právě uviděl, úplně nový směr, který jde ladit. Ta moje energie, ten můj výkon.
Takže jsem se k tomu přesunul. Není to tak, že tamto bylo špatné, spíš to má hranice a nedostačuje to.
Viděl jsem, že fakt malá změna nějakých návyků, třeba prostě jenom jít si ráno zaběhat, že jsem pak o čtvrtinu efektivnější během toho celého dne.
Viděl jsem, že tady ty věci mají větší dopad, než to, jakou máš aplikaci, jaké máš checklisty a takhle.
Že změníš maličkost, třeba studená sprcha ráno, a úplně tě to nakopne a funguješ úplně jinak, než když si ji nedáš.
Ukázala se mnohem lepší cesta, tak jsem se do toho ponořil.
Nikde jsem tenkrát neviděl žádnou knihu, žádné články o tom. Teď už nějaké jsou.
V té době nebyla žádná kniha o tom, že pokud chcete být produktivnější, tak se zaměřte na svoje zdraví třeba.
To ani teď jen tak nevidíš. Tak jsem se do toho ponořil.
Jak se z článku stala kniha
Mě zajímá, co byl ten impuls k napsání knihy. Jestli už to, když jsi byl mistr produktivity, tak sis řekl, že napíšeš knihu, anebo až když jsi začal objevovat tyhle další aspekty?
Až když jsem to začal objevovat. První článek měl být o tom, že jen jídelníček mi zvednul energii a že jsem uviděl tu souvislost, že energie souvisí nějak s tím, jak rychle pracuji. Že o tom napíšu článek, zkuste změnit jídelníček a třeba vám to nakopne produktivitu.
Kniha Časotvorba měla být původně článkem.
A pak jsem zkoumal další, jsem si říkal, když mi jídelníček zlepšil energii a zdraví, tak co kdybych to zdraví vyladil ještě z nějakých jiných úhlů, třeba právě spánek, pohyb, dušení zdraví a takhle.
Tak jsem to takhle postupně jel a ten text narůstal. Pak jsem si říkal, že to budou asi 3 dlouhé články. Po 30ti A4, hmm to asi nemá cenu to bude e-book.
A pak mi Robert Plach, zakladatel komunity Na volné noze, říkal: "Hele, to nemůže být e-book."
Já jsem myslel, že to bude free e-book. Napsal jsem totiž předtím e-book o tom, jak se tvoří loga, ten jsem sdílel zdarma.
Mělo to nějakých 80 000+ stažení.
Moje myšlenka byla, že free e-booky se evidentně dobře šíří a já jsem chtěl znalosti o časotvorbě taky šířit.
Takže to budu sdílet zdarma…
…a Robert mi říkal: "Ne, hele, to je prostě blbá metrika, musíš to vydat jako reálnou knihu."
Začal jsem se k tomu pak přesouvat jako že, aha, dobře, tak je to reálná kniha.
Neplánoval jsem to.
Když jsem si připadal jako mistr efektivity, tak by mě nenapadlo o tom psát knihu.
Protože pak bych nemohl každou minutu využít nějak pořádně efektivně, že jo.
Já jsem chtěl ten úspěch, takže jsem chtěl co nejvíc pracovat a napsat knihu, to jako ne, no.
Kolik času strávil Tomáš nad svojí knihou Časotvorba
Super. Prozraď nám, kolik času ti tedy zabralo napsat tu knihu, protože to je určitě zajímavé číslo.
Přestal jsem počítat asi u 7 000 hodin včetně věcí okolo. 6 000 bylo napsání a editace a dalších 1 000 bylo, řekněme, nějaké nachytřování, něco kolem marketingu, jak vůbec přistupovat k tomu psaní, jak to editovat.
A když jsme se bavili o tom, že 8 až 10 hodin týdně děláš ty grafiky, tak kolik času tam byla vlastně ta kniha a pak kolik byl ten odpočinek a flákání?
První roky to bylo, že jsem pracoval každý den třeba 6 hodin na té knize.
Potom ještě třeba 3 nebo 4 hodiny na té grafice, protože předtím jsem nebyl až tak efektivní. Krátil jsem to postupně, pomalu.
Nejdřív to bylo třeba 45, pak třeba 40, pak 35, jakože takhle pomalu a až po těch x letech jsem došel k těm 8 až 10 hodinám týdně.
Každopádně... Ta kniha, to bylo prostě full time, to jsem pracoval minimálně 40 hodin týdně. Věnoval jsem tomu celé víkendy.
A až po několika letech, asi po 3 letech, když už jsem myslel, že je kniha skoro hotová, tak právě to je jako vtipné, tam jsem měl jednu radu.
Zkuste zkrátit práci, protože obvykle to může nakopnout efektivitu.
Zkuste jenom o trošku zkrátit práci. Říkal jsem si, že by bylo dobré tam dát nějaký zdroj.
Práce na knize dovedla Tomáše k zajímavým výzkumům
Tak jsem začal googlit nějaké zdroje a to mě dostalo k výzkumům ohledně toho, jak se vůbec vyvíjela a vznikala pracovní doba.
Tady to spousta lidí neví, že pracovní dobu 8 hodin denně, 5 dní v týdnu, vymyslel Henry Ford před 100 lety, protože zjistil, nebo vypočítal, že to je dlouhodobě nejudržitelnější a nejefektivnější pracovní doba na top produktivitu.
Jenže než si celý svět osvojil tuhle pracovní dobu, tak se úplně změnil typ práce. Teď vůbec ten standard neplatí. K tomu se ještě můžeme dostat.
Každopádně, až po těch 3 letech jsem našel tady ty souvislosti, a ten jeden tip, co měl prostě zabrat jeden odstavec na jedné stránce, nakonec vedl k tomu, že jsem půl roku rešeršoval, jak vznikala pracovní doba, jak je důležitý odpočinek a takhle.
A až v téhle době jsem fakt začal dbát i já sám na ten odpočinek.
Posun knihy od "každá sekunda efektivně" po "více volného času"
Předtím jsem se snažil pořád každou minutu využít efektivně, když jsem prostě nepracoval na grafice, tak jsem se věnoval té knize a až tady po 3 letech mě to prostě přesvědčilo že, aha, tak je asi potřeba víc odpočívat.
A najednou jsem začal zkracovat i práci na té knize. To jsem postupně zkrátil z nějakých 42 hodin týdně na asi 16 hodin týdně.
A viděl jsem, že jsem stíhal úplně to samé.
Takže to je prostě absurdní. Kdybych o těchto věcech věděl od začátku, tak jsem té knize mohl věnovat o několik tisíc hodin méně času a zároveň jsem měl mnohem víc času na odpočinek… a život.
Trvalo 3 roky, než jsem si tady to uvědomil a zároveň jsem si v té době uvědomil i vůbec jako pointu té knihy. Do té doby to byla pořád kniha o tom, jak být produktivnější, nebo jak zvládat více a po 2 letech jsem si uvědomil...
Po 2 letech jsem i shodou okolností vymyslel ten název, to bylo na Filipínách, když jsem odpočíval.
Jsem si četl Zaklínače a tam bylo nějaké slovo, co mě inspirovalo, tak mě prostě napadlo...
…ČASOTVORBA, to je dobrý nápad.
Zároveň to souvisí s tím Logotvorba, což byl můj první e-book.
Každopádně, až po těch 2 letech, jsem si uvědomil, že benefit pro lidi bude v tom, že budou mít více volného času.
Ne v tom, že budou stíhat více práce za stejný čas, ale že tu stejnou práci stihnou rychleji, a tím si uvolní ten čas.
No a trvalo další rok, než jsem to sám přijal, že opravdu i já jsem si začal užívat ten čas.
A pak jsem prostě přeformuloval celou knihu a opravdu jsem to zaměřil čistě na to, jak si vytvořit ten volný čas.
Takže celá ta kniha, celé to zaměření se prostě vyvíjelo x let, než jsem se dostal sem.
Po těch 3 letech jsem začal mít každý den 4 až 5 hodin absolutní volno pro sebe.
Byznysová jednohubka od Tomáše Vachudy
Super. A to nás, myslím, vede úplně k té naší jednohubce. Řekni nám, jaký je ten tvůj jeden tip pro naše posluchače.
Ano. Předpokládám, že většina z vás chcete být úspěšní a produktivní a takhle.
Takže asi pracujete hodně hodin denně.
Moje jednohubka zní: Pokud chcete zvládat více práce, tak musíte pracovat méně.
Pokud chcete zvládat více práce, pracujte méně.
A jelikož to je takový drzý a paradoxní prohlášení, tak já to vysvětlím.
Obecně se věří, že výsledky stoupají s časem. Že když za 5 hodin stihnete 10 úkolů, tak za 10 hodin stihnete 20 úkolů.
Jenže tak to nefunguje, protože za určitou hranicí se prostě unavíme a pracujeme pomaleji.
Už někdy před těmi 100 lety zjistili, že lidi v druhé polovině pracovní doby, třeba odpoledne, toho zvládnou o 50 % méně než ráno.
Prostě už jsou zpomalení a ne kvůli tomu, že se najedli a tráví a bůh ví co, ale prostě že jsou méně produktivní. A takhle to funguje i u nás.
Dlouhá práce nás vyčerpává, takže pracujeme pomaleji.
Únava se pak hromadí mezi dny a vyzkoumalo se, že víkendy prakticky nepomáhají a že dvoutýdenní dovolená ti pomůže restartovat únavu asi tak na 2 - 3 týdny a potom se zase vrátíš do toho stavu, kde jsi byla.
A potom zase každý den hromadíš tu únavu a my to nevnímáme, obecně pocit únavy často nesouvisí s tím, jak reálně jsme unavení.
Před těmi 100 lety se únava měřila vyloženě jenom tou produktivitou, zatímco pocit únavy ti může zkreslovat to, že když tě práce baví, tak se nemusíš cítit unaveně nikdy.
Tebe to pohání, naplňuje tě to a necítíš se unavená, ale přesto pracuješ třeba dvakrát nebo třikrát pomaleji, než bys mohla, kdybys měla plnou energii.
Je to prostě jako počítač, na kterém každou chvíli otevíráš něco nového, nějaké nové programy. Za chvíli se ti zaseká.
A stejně se zasekáváme my.
Náš mozek po tom přesčase nefunguje, jak má.
Máme pomalejší reakce, nemyslí nám to, špatně se soustředíme, máme slabou vůli atd.
A tady to všechno se nakombinuje, hlavně u té duševní práce, což je asi většina z vás. A jsme pak méně produktivní.
Kvůli tomu máme pak problém stíhat, o to více usilujeme o to, abychom stíhali, o to více spěcháme, jenže úsilí nás vysiluje, spěch nás zpomaluje a celkově nás to prostě stresuje a děláme chyby.
Pak je musíme opravovat, takže ještě více nestíháme.
A takhle se to hromadí rok co rok.
A já právě v knize tvrdím a jsem o tom přesvědčený, že většina lidí vůbec netuší, jaké to je být produktivní, skutečně produktivní.
Málo kdo kdy pracoval fakt efektivně. Jsou to ty hranice, o kterých jsem mluvil.
Dřív, jak jsem říkal, Henry Ford vyzkoumal, že u tělesné práce to bylo nějakých 8 hodin, jenže mezi tím už se změnila trošku doba a i teď ta tělesná práce je trošku náročnější, jsou tam i víc duševní stresory, takže tam je limit nějakých řekněme 6 až 7 hodin.
A u duševní práce, tak tam je to kolem 4 hodin.
4 hodiny denně. Pokud nejste fakt extra výjimečný, tak cokoliv nad tady tu hranici, přispívá tomu, že další den se budíte o něco unavenější.
Mozek se nestihne zregenerovat během toho zbytku dne.
A pak zpomalujete.
Takže pokud většina z vás nezkrátí na 4 hodiny, tak pravděpodobně nepracujete na svůj plný potenciál. Chápu, že je to strašně drzé.
Kdo to nevyzkouší a nezažije, že když zkrátí, že se mu zvýší ta produktivita, tak tomu neuvěří.
Já bych tomu taky nevěřil, kdybych to neozkoušel, ale prostě… tak to je.
Pokud dlouhodobě pracujete nad 4 hodiny, tak je to prostě špatné.
A do té práce víceméně spadá i to přemýšlení nad prací, protože pokud jde o duševní práci, tak tam není rozdíl mezi tím, že se na něco soustředíme a něco jako děláme a mezi tím, když prostě jenom třeba večer přemýšlíme.
Promýšlíme nějaký problém, plánujeme něco v hlavě, tak to je taky kognitivní práce a počítá se to do toho.
Každopádně... Jak z toho ven. Abyste nehromadili dlouhodobě tu únavu, musíte zkracovat práci.
Nemusíte okamžitě z těch 8 hodin na 4, ale třeba o čtvrt hodiny, o půl hodiny, další týden zase třeba o čtvrt hodiny a měli byste to pocítit...
Pár lidí, co jsem jim takhle poradil, to zkusilo a řekli, že opravdu to malé zkrácení další den hned okamžitě pocítili, že mají trochu víc energie a že se dokážou lépe soustředit.
Mají třeba čistější hlavu a tak dále.
Je paradoxní, že pracuju kratší dobu a mám víc energie.
Jakmile uvidíte ten benefit, že to opravdu funguje, tak vám to samozřejmě dodá odvahu zkracovat ještě více a ještě více.
Pak se třeba dostanete do toho stavu, kdy budete pracovat těch pár hodin denně a budete přesto maximálně produktivní. A hlavně vám zbyde spousta energie na osobní život.
Takže budete moci žít naplněný život, skvělé vztahy, hobby, koníčky, cokoliv budete chtít.
Protože teď skončíte třeba práci po 8 hodinách a jste vyčerpaní, protože jste jeli dvakrát přes svůj limit a už prostě není ta energie na život.
Ale když to teda zkrátíte, tak nejen, že stihnete to samé, možná stihnete dokonce víc práce za ty 4 hodiny, než třeba za těch 8, ale navíc vám zbyde ještě ta energie na život a to je, myslím, cílem asi každého z nás.
Mít energii nejen na práci, ale na ten život a mít naplnění v obou těch sférách.
Pointa tedy je: Nepečujte tolik o práci, ale pečujte hlavně o sebe, protože vy jste ti, kdo pomáhají světu a vy musíte být v pohodě, abyste mohli efektivně pomáhat ostatním.
Super. A ty ve své knize píšeš o tom, že základ toho, jak to může být udělaný je být placený za výsledky a ne za odpracovaný čas.
Ano.
Jaká je Tomášova rada pro ty, co účtují hodinovkou
Teď nás poslouchají hlavně podnikatelé, kteří dost pravděpodobně můžou být stále v té hodinovce, klientům účtují v hodinovce.
Tak co bys jim poradil? Jakým způsobem se z tohohle vymanit?
Já taky účtuji hlavně přes hodinovku. Nefakturuji hodinovku, ale vše vnitřně přepočítávám přes hodinovku. Takže když tvořím nějaký leták, tak si vypočítám, jak dlouho to trvalo a pak klientovi fakturuji tisícovku, protože to trvalo nějaký čas.
A tady s tím jsem pracoval...
Po celou tu dobu, kdy jsem zkracoval tu práci, jsem navyšoval průběžně tu hodinovku tak, aby vlastně ti klienti nepoznali rozdíl v té vyfakturované práci.
Zvládal jsem to prostě několikrát rychleji. Takže jakoby já vydělám pořád stejně a klient se neptá, jestli mi to trvalo půl hodiny nebo hodinu.
Prostě vidí, že cena práce je pořád stejná. Takže já bych těm lidem poradil, aby buďto teda zvýšili hodinovku. Aby ji zvyšovali s tím, jak jsou efektivní.
Klient, i když mu fakturujete, že to trvalo třeba půl hodiny, nebo hodinu, prostě když je zvyklý, že každý měsíc mu třeba fakturujete 10 hodin, stojí ho to třeba 10 000,-, tak když najednou budete efektivnější a zvládnete to za polovinu času, tak mu vyfakturujete 5 hodin po dvoutisícovkách, tak pro něj to nebude změna i když vám naroste hodinovka. Ale on vidí, že to není změna a to je podle mě strašně důležité.
Když si zvýšíte efektivitu, tak pro něj by to neměl být šok, protože vy zvládáte to samé rychleji a neměli byste za to být nějak penalizovaní.
Takže buďto v pohodě navyšte hodinovku, budete fakturovat stejně a nebo to dělejte jako já, že prostě si vnitřně počítejte s tou hodinovkou a pak prostě nakonec vyfakturujete produkt jako newsletter, nebo konzultace, nebo prostě post na sociální sítě.
Udělejte z toho produkty. Na těch produktech klient nepozná, jak vám to trvalo času, jemu je to jedno.
Myslím si, že ten trik, co jsi řekl, jako přepočítávat si to vnitřně, pro sebe přes tu hodinovku, ale neříkat klientovi...
To je veřejné, ale stejně se na to nikdo neptá, protože ti klienti - s nimi pracuji už třeba 10 let, mají ceny plus mínus stejné.
Trochu rostou třeba, jak mi roste kvalita nebo nějak s inflací, nebo co já vím.
Ale prostě není to, že by najednou dostali jeden měsíc třeba dvojnásobnou fakturu, to ne.
Prostě vidí, že to trošku narůstá, třeba po desítkách procent, ale ne o nějaká šílená procenta.
A kdybys šel za novým klientem a on se tě zeptal, kolik máš za hodinu, tak bys z toho vybruslil a říkáš: tak newsletter, grafika by stála tolik a tolik, nebo prostě leták bude za tolik a tolik.
No, asi jo, já vždycky řeknu na začátku hodinovku, ale zároveň připíšu, že pracuju efektivně, takže se nemusí vůbec lekat a pak tam dám právě třeba konkrétní příklady.
Pošlu i nějaké ukázky starší práce a řeknu, třeba newsletter tady toho typu budu tvořit za XX, banner je tady toho typu za Y cenu a ukážu konkrétní příklady, aby měli představu.
Ta hodinovka je opravdu jenom pro mě.
Spousta lidí je ráda, když o nějaké té hodinovce ví, nebo obecně jsou rádi, když vědí, jak to vůbec počítáš, takže je dobré být transparentní, ale většinou ukážu konkrétní příklady a řeknu, že práce tady toho typu stojí zhruba tolik.
Aby se pak nedivili.
Jak se ti prodává kniha? Co děláš pro její propagaci?
Kniha je zatím dostupná jenom elektronicky, tam jsem prodal nějakých 240 kusů. A dalších asi 250 lidí mám na seznamu, co čekají na tu papírovou verzi, která bude asi do dvou týdnů.
No a co pro to dělám? Měl jsem v plánu, že budu tvořit nějaké články a obsah k tomu, abych nalákal lidi, ale...
Moc se mi do toho nechce a zjišťuji, že mě mnohem víc baví navazovat kontakty a vztahy s dalšími lidmi, kteří mají kolem sebe velkou bublinu lidí, nějakou cílovku, kterou to zajímá.
Stručný obsah knihy Časotvorba
Neplatím si žádné influencery, alespoň zatím. Jenom jim pošlu tu knihu zdarma a když je to zaujme, tak oni to rádi dobrovolně sami sdílejí.
Potom to naláká další lidi, takže mě baví spíš tohle. Spíš oslovovat nějaké lídry komunit, lídry bublin, nechci říkat influencery, protože to je takový zprofanovaný název, ale můžeme jim říkat influenceři.
Prostě lidi, kteří mají nějaký vliv, kteří mají dopad, tak s nimi se snažím spojovat, navazovat nějaké reálné vztahy a skrz ně to dostat k dalším a dalším lidem.
To je moje hlavní cesta.
Za jak dlouho bude ten čas na knize zaplacený?
Já jsem to počítal, že bych potřeboval vydělat asi tak 10 milionů, aby se mi to vrátilo.
Takže by to bylo nějakých, já nevím, 50 000 knih, nebo tak něco, tak to je asi jako...
No uvidíme...
Prostě se mi to asi nevrátí, ale já jsem to ani nedělal z tohohle důvodu.
Dřív, když jsem psal články, tak to vždycky bylo řešení nějakého problému a psal jsem si takové zápisky z té mojí cesty. Tady je to víceméně to samé.
Hnalo mě to jít do absolutních detailů a udělat si pořádné rešerše a vyladit svůj život k dokonalosti.
Takže i kdyby se to neprodávalo, tak já jsem s tím byl v pohodě, protože mě to změnilo život, a na zbytek...Myslím, že je super příprava.
Hlavně pokud ještě nemáte děti, vyladit ten život nebo najít ty principy, jak si tvořit čas, protože když třeba půjdu do vztahu s tím, že pracuji 8 až 10 hodin týdně a že zbytek času mám volno na vztah a na rodinu, tak je to prostě pecka.
Ale až zpětně hledat, tvořit si ten čas, hledat ty systémy, tak je to mnohem těžší.
Já jsem strašně vděčný, že jsem to napsal a i když se mi to nevrátí, tak mi to fakt nevadí.
Ten vytvořený čas dlouhodobě se mi vrátí, těch 7 000 hodin.
Super. Tak jo, díky moc za rozhovor. Měj se krásně. Děkuji.
Ahoj.
