Krásný den, vítám vás v dalším dílu Byznysových jednohubek, tentokrát s Janou Černouškovou.
Dobrý den.
Srdečně zdravím, děkuji za pozvání.
Kdo je Jana Černoušková
Jani, kdo jste a co děláte?
Na prvním místě jsem genderová expertka. Pro někoho to bude znít možná hrůzostrašně, ale asi se k tomu dostaneme, co to vlastně znamená.
Jsem podnikatelka už 12 let, jsem zakladatelka dvou s.r.o., přičemž v jednom už jsem aktivní 12 let a v tom druhém, které se dynamicky rozvíjí, tak 7.
Jana Černoušková - genderová expertka
Jsem lektorka, lektoruji široká témata nejenom na téma gender diverzita, ISG, ale zejména softové dovednosti a restarty a starty po mateřské, rodičovské, kde nejčastěji ten restart jde do podnikání.
Tak to je také takový můj další směr.
A moje další silná noha je vzdělávání pro školství budoucnosti. Učím ředitele kvalitní školský management a leadership a snažím se promlouvat k učitelům nejenom tomu, jak mají učit kompetence a softové věci, ale aby si uvědomili, jaké generace dětí a rodičů jim vstupují, co se bude dít na trhu práce a jak to celé tedy souvisí s inovacemi ve vzdělávání.
A plus mám k tomu ještě dalších asi 100+1 drobných projektů a různých spoluprací napříč celou Českou republikou, ale i různě po Evropě.
A takové moje pleasure je, že jsem se přivdala do rodiny skvělého zmrzlináře, takže občas si chodím odskakovat do zmrzliny svého muže, kde čistím hlavu.
Work-life balance Jany Černouškové
Tak, než se vrhneme na gender a na tyhle ty věci, kvůli kterým jsem Vás vlastně pozvala, tak mě teď zajímá, jak tohle všechno zvládáte?
Je to hodně zajímavé i pro mě. Občas si říkám, že je to vlastně úplně neudržitelná strategie, kterou vedu, ale zatím se zdá, že ji vedu úspěšně.
Ani moje rodina a děti, které mám, si nestěžují, a musím říct, že já jsem vlastně do tohohle kolotoče naskočila v čase, kdy můj syn měl jeden a půl roku.
Kdy jsem vlastně založila s.r.o. a rozhodla jsem se jít tedy cestou "volné nohy", aniž bych si to do té doby vůbec dovedla představit.
Narodila jsem se s dispozicemi typického velmi kvalitního, exkluzivního zaměstnance, respektive zaměstnankyně.
Ale jak se život odvíjí a čas tomu chtěl a různá moje studia, která jsem absolvovala až v různě vyšším věku než je standardní, to vše mě dovedlo k tomu, že je potřeba zejména toto genderové téma, které jsem vystudovala, a které potom bylo tím odrazovým můstkem rozhodnout se, že je potřeba jít na volnou nohu.
To vlastně rozhodlo, ta vášeň pro téma. V podstatě celá ta vášeň potom tedy kombinovala mojí cestu, kdy jsem různě přidávala další a další obory podle toho, jak se mi zdálo, kde je to za prvé potřeba a za druhé, kde ty moje skills tomu odpovídají a je to styl života.
Nastavila jsem si to takhle jako styl života, kdy práce a rodinu vnímám, že jsou kompatibilní a zároveň se nevylučují.
A když jsem do toho naskočila takhle brzy a trénovala jsem v tom i svoje děti, tak i ony to tak akceptovaly, že je to úplně v pořádku, že máma pracuje a...
Tím mně hodně uvolnily ruce, že to vzaly úplně bez problémů a to je tedy samozřejmě taky jeden z klíčů.
Ale zároveň jsem ne vždycky měla úplně skvělý další rodinný support, což tedy jenom je často takové téma zejména žen, když se rozhodují pro podnikání, jak to celé zvládnou.
Takže i bez toho exkluzivního rodinného supportu, kdy se vám prostě občas v životě stanou věci, které neočekáváte, tak to jde.
A je tam velká touha se seberealizovat, něco dokázat a pozitivně ovlivňovat.
Tak to jsou takové ty motory, které mě ženou a plus samozřejmě finanční nezávislost, protože myslím, že o tom se taky často málo mluví. Říkáme, že peníze nejsou až tak podstatné a samozřejmě podstatné jsou, takže i tohle je jeden z motorů.
A je to hodně o organizaci, sebekázni a poctivosti k sobě i k ostatním a také o nastavení hranic, kdy už je potřeba také říci samozřejmě všem těm aktivitám ne.
Kolik času denně, týdně byznysové stránce věnujete?
Já se přiznám, že to nepočítám, protože kdybych to začala opravdu regulérně počítat, tak by mě to nutně dovedlo k tomu, stát se znovu zaměstnankyní.
Myslím si, že tam bych ve finále asi našla takovou tu časovou pohodu, aniž bych zlehčovala kohokoliv, kdo jako zaměstnanec, zaměstnankyně pracuje.
Kdybych začala měřit svůj odpracovaný čas, stala bych se znovu zaměstnankyní.
Ale je tedy pravda, že když se to podnikání rozjíždělo, ať už v té první vlně, nebo v té druhé vlně toho prvního s.r.o., kde jsem byla ještě s jednou kolegyní (s kolegyní jsme se pak přátelsky rozešly a šly jsme každá svoji cestou a já restartovala nové s.r.o.) a zejména s malými dětmi, to byly kompletně noci.
Je to ten nezdravý způsob nahození podnikání, ale zároveň jsem zatím nenašla jinou odpověď než tu, že časová investice je podmínka nezbytně nutná, a bez toho to prostě nejde.
Takže nezastírám, že to byly opravdu takové ty do 1 do rána, do 2 do rána, do 3 do rána, potom jakákoliv vlastně volná chvilka, pak to také byly víkendy.
Podnikání tak úplně nezná hranic a teprve časem, samozřejmě když se vždycky to jméno zaběhne, tak pak už tedy nastane to období, kdy ten diář pečlivěji kombinuji, ale…
Přiznám se, že tedy určitě těch 8 hodin denně to je 100% a když jsou velké projekty, tak prostě jsou to víkendy, je to prostě 14-16 hodin klidně u počítače, protože je to prostě potřeba.
Věnuji se i auditům a tam je opravdu potřeba takový ten hluboký ponor.
To znamená, když už se do toho tématu dostanete, tak to není úplně kompatibilní s tím, že: "Je, počkej já si teď potřebuji odskočit."
Ne, tam je potřeba mozek rozjet a nechat ho pracovat tak, aby to bylo efektivní.
Takže úplně to není od - do a určitě je to tedy více, než klasický full-time úvazek.
Jana jako genderová expertka
Super. A teď se možná můžeme dostat k té genderové části. Vy jste říkala, že jste genderová expertka, co to znamená? Co si pod tím mají posluchači představit?
Znamená to moji zajímavou studijní cestu, dlouho jsem působila v justici, pak jsem si chtěla zvednout vzdělání, naskočila jsem na bakalářské studium práva, ale tam jsem udělala tu osudovou chybu, že jsem psala bakalářku na téma "Rovnost pohlaví na trhu práce z pohledu pracovního práva".
Tam mi to otevřelo úplně fascinující svět nerovností a to, v čem žijeme a jak je to celé utvářeno a jaké to má ekonomické a socioekonomické dopady.
A byla jsem lapená, šla jsem na genderová studia, což je studium, na které se často hází velká špína a já si myslím, že je to jedno z nejkvalitnějších studií vůbec v České republice, protože je multidisciplinární a kombinuje sociologii, ekonomii, historii, všechno to, co potom potřebujete.
A s tímhle vzděláním jsem pak nabrala tu drzost říci, že je to velmi efektivní cesta jít do daleko hlubší, řekněme personalistiky, vnitřní kultury, že velmi dobře všem těm dynamikám rozumím, mám dobré analytické schopnosti a že je tedy potřeba to postavit jako jeden z, v té době, nových produktů na trhu.
Šla jsem cestou genderových auditů, které kombinovaly personálie, interní kulturu, interní komunikaci a vůbec celé vztahy na pracovišti a genderovou perspektivu.
Genderová analýza je velmi široká, dokáže odpovědět na to, jak sestavit týmy, jak se vám lidi chovají, jak vy se máte chovat k jednotlivým skupinám zaměstnanců, zaměstnankyň, nejenom tedy z pohledu pohlaví, ale třeba i věku. A je velmi pestré široké využití.
To je ta část genderové expertízy.
Jak vypadá genderový audit
Super. Mám teď strašně moc různých otázek a nevím kudy začít. Možná si víc řekneme, jak to tedy vypadá. Je nějaká firma, vy do ní přijdete a uděláte ten genderový audit. S jakou touhou ta firma za Vámi přichází?
Samozřejmě v těch dobách před 10 lety, kdy jsem s genderovým auditováním začínala, byla primární motivace velmi často u velkých firem, které byly motivovány nějakou svou zahraniční matkou k tomu, že nějaké férové principy a to že, jsme féroví, si jenom nemyslíme, ale máme na to opravdové důkazy.
Tak je potřeba to podstoupit.
A myslím si, že to svým způsobem částečně platí dodnes. Právě proto, že to téma je v České republice stále ještě poměrně nové, nesrozumitelné, zatížené velkým množstvím dezinformací, které často pramení ze sociálních sítí.
A tím, jak je komplexní, tak nelze úplně vždycky vysvětlit ve chviličce. Gender není sám o sobě 1500 pohlaví, tak, jak to spousta lidí vnímá v nějaké diskuzi, ale je to o tom, jak se historicky tvořily představy o ženách a o mužích.
Často vůbec nesouvisí s biologickou daností, ale s vývojem konkrétní dané společnosti a jaké to má zpětné dopady.
Politici třeba rozhodují na základě těchto očekávání, která ale mají vratký základ a třeba díky tomu nemáme místa v jeslích, která jsme zničili.
Nebo nemáme dostatečné pochopení pro to, že je potřeba adekvátně stavět mateřské školy, anebo zajišťovat nějaké dynamické flexiformy práce.
Takže ono to má vždycky nějaké vědomí, které vám potom zpětně nastaví zrcadlo na 1000 a 1 různých procesů, které potom ale ovlivňují život každého jednoho z nás.
Tak tohle se vysvětluje ve firmách, genderový audit tam vstupuje primárně jako rozšířená personální optika, která jde nad ty procesy a dívá se, jakým způsobem jednak má ta firma postavené procesy personální a komunikační.
A začínáme úplně od začátku od náboru přes propouštění zaměstnanců, zaměstnankyň a hledáme, jestli tam náhodou nejsou skryté nejenom nějaké diskriminační procesy. Přímo v myslích zaměstnanců a zaměstnankyň a celého toho leadershipu jsou to právě genderové stereotypy, které máme všichni.
Ale právě proto, že se tohle téma neučíme, tak si je neuvědomujeme.
Pak si ani neuvědomujeme ty dopady, které díky nim máme na chod i na byznys.
Jsou tam provozní slepoty, různé bariéry pro migraci zaměstnanců, zaměstnankyň v rámci struktur. Jsou tam i omezená nějaká řešení byznysových případů, které v té firmě jsou.
Velmi často se tam odhaluje, skoro nejčastěji, nějaká skrytá nespokojenost zaměstnanců, zaměstnankyň, která má ale potom číselné vyjádření, protože víme, že v momentě, kdy se někde cítíme nespokojeni, tak i ten náš pracovní výkon tomu začne odpovídat, dříve nebo později.
A tohle jsou vlastně takové momenty, které poslouží jako zpětné zrcadlo zaměstnavateli, tomu zadavateli. Měl by to být i nějaký benefit pro zaměstnance a zaměstnankyně. Díky auditování získají hlas, a mohou se v nějakém pocitu bezpečí vyjádřit.
Jak Jana Černoušková získává klienty
Super. Mě ještě zajímá ta marketingová nebo vaše byznysová stránka. Jak se dostáváte do těch firem? Jestli už máte tak dobré jméno, že si Vás lidi hledají, když se řekne tenhle genderový audit. Jak tohle funguje?
Teď už to zpětně nedokážu přesně tolik posoudit a je to jedno z mých témat, na které si zase potřebuji udělat čas.
Když se lapíte do toho kolečka práce, tak to je jedno velké nebezpečí, protože nemáte potom čas se zastavit a nějak reflektovat co se děje, jak se děje a tedy to...
Čas na vlastní audit.
A čas na to budoucí plánování je taky strašně důležitý. To určitě radím každému, že do té králičí nory se chytíte strašně rychle a pak se z ní obtížně vystupuje.
Ale momentálně to tedy vnímám a cítím tak, že samozřejmě vděčím tomu, že funguji nějakých 12 let.
Jednak v téhle odborné expertize, a právě tím, jak jsem naznačila, že mám ještě nějaké další směry, tak už jsem se vlastně stihla etablovat v nějakém okruhu.
A naštěstí to tedy funguje tak, že lidé se ke mně buď vrací, po nějakých obdobích, anebo mě doporučují.
Takže opravdu už to tak jde jako od úst k ústům a to mi vlastně plní ten diář.
A vzhledem k tomu, že nemám momentálně dramatické plány na nějakou velkou expanzi personální, tak se cítím být uspokojena tou situací.
Byť tam dělám určitě spoustu chyb ve stylu vlastního marketingu, webové stránky mojí vlastní společnosti jsou opravdu jenom velmi informativní, ty s tím nemají co dočinění.
Konvenuje to s tím, že to vnímám tak, že 98 % mé klientely už dnes vlastně funguje buď, že mě znají, nebo mě někde přímo viděli a osloví mě, protože se jim ta aktivita nějakým způsobem líbila, anebo už jdou na doporučení a my už se potom v osobním kontaktu domlouváme dál.
Na začátku stály desítky a tisíce hodin práce a těch odpracovaných věcí a pak je to samozřejmě vždycky ta každá jedna nová práce.
Stále si držím to, že ať je ta práce jakákoliv, velká nebo malá, ať ten klient je jakýkoliv, tak já k němu vždycky přistupuji jako k té nejdůležitější práci v tu danou chvíli a opravdu se tam snažím vždy dát ten svůj maximální nejlepší možný výkon.
Každý klient je v tu danou chvíli ten nejdůležitější a zaslouží si Janin maximální možný výkon.
Nikdy tam nejdu s tím, že to dám tak jako na půl plynu, nebo že je to téma, které znám.
Moje značka ve školení je, že většinu mých školení realizuji bez PowerPointových prezentací. Většinu mých školení tvořím na místě s těmi účastníky.
Nikdy se nedokážete připravit na tu danou konkrétní skupinu a tohle si myslím, že hodně klienti oceňují, že dokážu reagovat v daných tématech, která školím, tady a teď na ty konkrétní lidi, kteří tam sedí a na ta konkrétní témata, která je zajímají.
Je to díky zkušenostem a díky tomu, že opravdu hodně investuji do svého vlastního sebestudia.
Chci aby to pro ně bylo hodně dynamické, akční, hmatatelné a aby si odnášeli nejenom nějakou znalost, kdy já tedy vždy říkám, to je taky jedno z mých témat že…
Stačí mi, když si ze školení odnesete jednu věc, kterou ale budete prokazatelně ve svém životě realizovat, ať už osobním, nebo profesním.
To je také taková velká chiméra, že když vás někdo utluče osmihodinovým školením, tak že máte vystaráno.
Není to tak, ten mozek takhle nepracuje.
Tak tohle je taky jedna z mých vizitek, pro kterou se lidé ke mně vrací.
Nerovnosti v odměňování z hlediska genderu
Super. Když se řekne gender, tak nás možná automaticky napadne platové genderové nevyvážení. Jak vy pohlížíte na toto téma?
Ano. Je to také jedno z klíčových témat genderového auditování.
Je to spojené s odměňováním, a jsem ráda, že Vám to takhle naskočilo. To by bylo fajn, kdyby to naskočilo.
Spoustě lidem ještě to téma v nerovnosti odměňování takhle nenaskočí, ale pro Českou republiku je to problém.
Stabilně obsazujeme nejhorší příčky v rámci Evropy, ale paradoxně i v rámci celého světa v rozdílu v odměňování žen a mužů.
Většinou se pohybujeme někde kolem 18% rozdílu, což když si přetavíte na nějakou svoji měsíční odměnu, mzdu a řeknete si mínus 18 %, tak to není tedy zanedbatelné číslo, které se pak táhne celým životem.
A právě to souvisí s mnoha faktory, kdy se zjišťuje, proč se vlastně ten rozdíl děje, kde se děje nejvíc, a co proti tomu dělat.
Jedna z odpovědí jsou nereflektované genderové stereotypy, to, jak máme nastavenou společnost v dané době, nám generuje mzdové rozdíly, nebo rozdíly v odměňování.
Velmi často je jedním z důvodů ten, že ad-hoc profese, kde se více vyskytují ženy, jsou níže finančně ohodnocené a má to nějaký historický kontext, který už není úplně relevantní pro naší dobu a neměli bychom se s ním smířit.
Ty ženy mohou být vysoce vzdělané a ta profese může být vysoce náročná, ale je nějak onálepkovaná.
Potom je to o migraci ve stylu firemních struktur, nebo organizačních struktur, kdy se ženy podstatně méně nachází v nějakých vyšších a lépe placených patrech. Má to potom ale různé konsekvence, ať už je tam nějaká skrytá diskriminace, skryté očekávání toho, že ty ženy to nezvládnou, nebo nezvládnou tak kvalitně.
Sama sebediskriminace žen, že se neodváží a mají proto taky nějaké důvody, které jsou do nás často společností otiskovány už od raného věku.
A také jsou to celospolečenské podmínky, jak se komunikuje o mužích a ženách ve vysokých pozicích, neřku-li například v politice, což je také hodně zajímavé téma.
A jaké se vytváří podmínky pro to, aby ženy a muži ve stylu jejich work-life balanců si mohli o takové pozice vlastně říci a troufnout.
Tak to je... Takový komplex ještě spousty dalších věcí. Ale v mnoha zemích se to daří prolamovat a my zatím vypadáme, že jsme s tím stavem spokojeni.
A protože já s tím spokojená nejsem, tak to je taky jeden z těch důvodů, proč se na tomto poli hodně angažuji i v rámci nějakých osvětových přednášek a vystoupení na různých konferencích a podobně.
Jana Černoušková dělá osvětové přednášky s genderovou tématikou, se současným stavem v naší zemi není spokojená.
Ženy a sebediskriminace
Super. Řekla jste spoustu zajímavých věcí, o kterých by šlo velmi dlouze diskutovat a bavit se.
Já pracuji hlavně s podnikateli a teď, když to vztáhneme na ty ženy, tak tam mě zaujal pojem sebediskriminace žen. Tak jestli můžeme rozvést a zasměrovat se sem, jak toto téma vnímáte?
Určitě toto téma popsáno je, ať už u nás nebo ve světovém kontextu.
U nás se to ale také často používá v tom smyslu, že si ženy za všechno mohou samy. To bych tady ale nerada chtěla zakotvit.
Že máme de jure všechno v pořádku a že tou sebediskriminací si to ženy dělají samy a je to tedy jenom jejich individuální věc.
Není to tak.
Máme hodně systémových problémů, jak už jsem naznačila. Jak máme nastavenou mateřskou a rodičovskou. Jaká máme nepřístupná zařízení péče o děti, nějaká jako dostupná.
Jak je tady nastavený stále nějaký mindset o tom, jaká má být dělba rolí v rodině. Jak má vůbec vypadat takzvaně správná péče o děti a tak dále a tak dále.
Jak vlastně vypadá třeba i pracovní výkon žen versus mužů, kdo jaký je, dynamický, nedynamický a podobně.
Opravdu tady máme spoustu takového balastu, který je dobré si rozkrýt, tak to je systémová věc.
A ženy v tomto vyrůstají. Kdy budeš mít děti, jestli budeš mít děti, jak budeš mít děti… to je jeden balíček témat, kterými se musíme mentálně zaobírat.
A pak nám to kazí prostor pro další uvažování, přemýšlení.
Potom ty požadavky, které na ženy jsou, jak má vypadat, jak má fungovat, co všechno má zajišťovat, tak to velmi často vytvoří takovou klec, do které se žena lapí, a místo aby přemýšlela o tom, co ona sama chce, přemýšlí, co po ní všichni ostatní chtějí a pak už tam není ten čas.
Spoustě příležitostem potom ženy říkají ne, protože ať už si to uvědomí, což je ta lepší varianta, nebo velmi často si to právě vůbec neuvědomí, tam naskočí nějaký vnitřní alarm, který dá nějakou stopku.
"Do toho nejdi, nemusí to dopadnout, bude na tebe moc vidět, a to není třeba dobré, jak se s tím vším popasuješ, a na koho všeho to ještě bude mít dopad."
Takhle to vnímám. V té naší společnosti svým způsobem je hodně zakořeněno, často v ženách, a muži mají samozřejmě také své vnitřní sebediskriminace.
Jsou ale rozdílné, často velmi rozdílné, než je mají ženy.
Funguji pro několik organizací jako programová ředitelka konferencí. A opravdu, ta historická zkušenost je taková, že vzít ženu na pódium je strašně důležité, ale častěji jsou ženy mnohem zodpovědnější k tomu, jestli mají co na tom pódiu opravdu předvést a to je ta jejich sebediskriminace.
Není to o tom, že by se bály vystoupit před lidmi, ale jsou často velmi zodpovědné ke svému výkonu.
A jako ženy také velmi často zapomínají na to, jak je důležité budovat svoji veřejnou image a značku.
Také velmi často chtějí spolupracovat a být takové neviditelné pro ostatní a málokdy se postaví za ten svůj vlastní úspěch.
A těch sebediskriminací bych asi naskládala spoustu, ale znovu říkám, je to opravdu taková celospolečenská věc.
Každá země to má úplně jiným způsobem postaveno. Záleží, jak jsme ovlivňovány výchovou.
To, co prostě ta daná společnost i v daném čase vnímá, že je OK a není OK.
A nechci to tedy jako dát, že by to byla nějaká vina žen, aby všichni ostatní řekli: "No, tak jenom tohle si odstraň a bude to všecko v pohodě."
Ne. My všichni spolupracujeme v tom řádu a navzájem si stavíme neviditelné bariéry.
A to je potom problém.
Je důležité tohle si uvědomit
.
Vždycky když si řeknete: "Do toho nejdu." tak se tam zastavit a říct si jako proč a kde pramení ten důvod proč do toho nejít.
Postupně přejdeme na tu naši jednohubku, protože s tímhle tématem vlastně souvisí peníze úplně jako krásně a… Tak nám řekněte, co je tedy ta Vaše jednohubka,
protože to je super, když se člověk má nacenit a ocenit.
Byznysová jednohubka Jany Černouškové
Ano. Těch jednohubek by byla asi spousta, ale napadla mě jedna, která vyplývá ze zkušenosti, když konzultuji právě s podnikatelkami v rámci nějakých mentoringů.
Už před 12 lety jsem začínala školit v různých projektech, které právě podporovaly ženy při vstupu do podnikání, nebo vůbec o uvažování o podnikání.
To velké téma je JAK SI ŘÍCT O SVÉ PENÍZE.
A i když si to ženy dají do ekonomické rozvahy a vyjde jim nějaká částka, tak je tam často velký ostych říct si o adekvátní částku.
Tak tady moje jednohubka by byla taková:
"Naceňte se tolik, jako byste doporučili svému nejlepšímu příteli, nebo přítelkyni, že se má za danou aktivitu, nebo službu nacenit."
Protože když to děláte jenom sami za sebe, velmi často tam vstupuje emocionální zkreslení, kdy uvažujete ještě o jiných než ekonomických věcech, které potřebujete, a příliš zvažujete, jestli vás ta aktivita bude bavit, jestli tam budete spolupracovat s nějakými milými lidmi anebo předjímáte nějakou další budoucí spolupráci.
A velmi často tohle mohou být takové slepé cesty.
Super. Tak děkuji moc za tenhle tip, a děkuji moc za rozhovor. Mějte se krásně. Nashle.
Děkuju. Mějte se.
